77, nezapomeň, že naše babičky nebo prababičky měly děti relativně brzo a zdaleka jim neposkytovaly takový servis jako je tomu dneska.
Myslím, že ten stres se pak nasčítá. V kolika rodinách se zároveň dbalo na jídlo, kroužky dětí, volný čas dětí atd. a ještě aktivní víkendový program?
Když si promítnu moje dětství a mou mámu, tak ta by takový kolotoč nedala a ani dávat nechtěla. Neříkám, že se nestarala, ale nehrozilo, že by nás nějak moc obletovala. Vození na kroužky, zájem o děti, co dělaly přes den nebo jak se cítí atd., denně teplé večeře... to fakt nehrozilo. Její náplň dne bylo jít do práce, nakoupit, doma předhodit jednoduchou studenou večeři, max. dohlídnout na úkoly, ale to bylo tak v první, druhé třídě.
A dost jsme museli pomáhat s domácími pracemi a od třetí třídy už jsme si úkoly a učení zajišťovali sami.
Totéž babičky a prababičky, ty si taky nevyráběly stres tak, že by chtěly zvládat téměř všechno perfektně. A pokud pracovaly na statcích, pak jejich stres byl jiný, možná nebyl tolik psychický jako když pracuješ jen hlavou a nemáš čas na pohyb. A kmitala celá rodina, neexistovalo, že by děti měly dětství v dnešním slova smyslu.