Jsem hodně odpouštěcí typ. Asi se ani v mém životě nestalo, že bych někomu neodpustila, když se mi omluvil, ať už šlo o banalitu nebo něco zásadního. Mám to v sobě tak zafixováno, že ten, který se omluvil, uznal chybu, udělal vstřícný kroj...toto jsem vždycky ocenila. Nejsem totiž vůbec konfliktní, nesnáším spory a rozepře a omluva mi vždy přišla jako adekvátní ukončení nějakého sporu.

Dost mě ale vytáčí člověk z mého okolí, který se ke mně nechová podle mého soudu dobře. Já jsem vcelku kliďas, ten druhý je vznětlivý, kvůli každé kravině vyletí jak papírový čert, docela si nebere servítky, jak se říká. Pak se omluví...pak zase...pak zase, ale stejně se stále opakují konfliktní situace. Já jsem vždycky omluvu přijala, ale už to nehodlám dělat.

Na druhou stranu se mi docela příčí nechat omluvu bez žádné odezvy, nereagovat na ni. Navíc tento člověk vlastně nikdy neomlouvá své chování, spíš je to omluva typu, omlouvám se, že se tě to dotklo. Cítím to tak, že chyba je vlastně na mé straně, že mě se to dotýká, že jeho chování je vlastně normální.

Jak reagujete vy v takových situacích? Přijímáte omluvu za každých okolností? Je lepší tedy na takovou omluvu nereagovat nebo nějak argumentovat a tím nahrát na další konflikt?