Včera jsem se dívala na pořad o stáří, a zaznělo tam mimo jiné, že jak si hodně lidí jede "sólo" na sebe, tak nemají vůbec zkušenost s tím, jaké je stáří - jací jsou vlastně staří lidé, jak žijí, jak přemýšlejí, a kvůli tomu k nim pak mají jednak daleko, jednak si neumí vůbec představit své vlastní stáří.

Dost mě to udivilo, protože já, ač jsem vlastní prarodiče prakticky nezažila, tak kontaktu se starými lidmi jsem měla vždy dost a myslím si, že představu mám slušnou (a protože ti senioři byli vesměs fajn, tak se vlastního stáří jako takového nijak neděsím, samozřejmě pokud člověk bude aspoň relativně zdravej, viděla jsem a vidím, že i ve stáří lze žít dost aktivně a naplněně).

Jak to máte vy? Stýkáte se blízce se starými lidmi, a pokud ano, vytváříte si z toho představu o vlastním stáří? A jaká je ta představa?