Přidat odpověď
Jo, takhle to má táta, kdysi hodně hodně četl a v důchodu ho už romány nebaví. Jeho vysvětlení je to, že tam už žádné nové myšlenky nenachází - už to má odžito a už to má přečteno a ve spoustě knih je prostě jenom recyklovaná nějaká varianta na už staré a v minulosti zpracované téma.
Teď píšu za sebe - třeba román Jih proti severu (Gone with the wind) měl kdysi tu novou myšlenku, že Scarlett se zamilovala do Rhetta, který ji zpočátku strašně rozčiloval a vlastně ho neměla ráda a tu velkou lásku objevila úplně nakonec a nečekaně. Ale teď, třeba když jsem četla od Ariany Franklinové Statečná srdce a tam bylo zdůrazněno jak hrdinka Maud nesnáší drsného velitele vojáků (ale neopomenuto poznamenat, že s dobrým srdcem), tak bylo už z té první zápletky patrné, kam to rozuzlení spěje a už mě to nebavilo.
Předchozí