tak už jsem to zjistila. zřejmě nežiješ ve správné oblasti
Pro nás je ale podstatné, že výslovnost měkkého „i“ byla zcela odlišná od výslovnosti tvrdého „y“. Obě samohlásky se vyslovovaly různě, a proto se také různě psaly. Při artikulaci samohlásky měkké „i“ se špička jazyka zvedala vzhůru a směrem vpřed – k předním zubům, rty byly nezaokrouhlené, čelistní úhel byl velmi malý – říkáme, že se jednalo o zavřenou hlásku. Laicky řečeno otvor mezi rty byl velmi malý a rty se zaostřovaly do úsměvu. Podobně artikulujeme hlásku „i“ ještě dnes, lze předpokládat, že čelistní úhel je snad jen o něco větší.
Artikulace samohlásky tvrdé „y“ se v dnešní spisovné výslovnosti nevyskytuje, nicméně dochovala se do určité míry v některých okrajových nářečích jihočeských a východomoravských, v nichž se rozlišená výslovnost obou hlásek udržovala až do nové doby. O výslovnosti původního tvrdého „y“ nás také poučuje Jan Hus, který v roce 1406 píše, že se pokládá špička jazyka za spodní zuby a jazyk se uprostřed obloukovitě zvedne. http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/proc-ma-cestina-iy--711407