5 leté dvojčata a 3letá ségra na návštěvě u mé tety a strejdy si hrály na indiány a jedno dvojče + mladší ségra přiběhly říct domů, jak si krásně hrajou, že druhé dvojče je zajatec a ať se jdeme podívat...k pergole bylo opravdu jedno dítko připoutáno, bohužel ne švihadlem-jak jsem si naivně myslela, ale šlohly strejovi kodovací zámek na kolo a zacvakly to dceři kolem krku. Ta se smála jak blázen, že je zajatá. Jenže sranda nás přešla, jakmile jsme zjistily, že teta kod nezná a strejda v práci bere telefon sporadicky. Když jsme chtěli obejít sousedy, jestli někdo nemá nůžky na plech nebo zavolat hasiče, tak strejda volal zpátky, co se děje....asi 3 minuty jsme musely počkat, než se přestal smát a číslo ze sebe vysypal.....to nebyl průšvih dětí pochopitelně....

Nejmladší dítko se zatoulalo na zahraniční dovolené v necelých 4 letech, odešla z obchodu, kde jsme nakupovali. Málem mě kleplo. Klasika-bylo to ve vteřině, jedno otočení, kdy tatínek myslel, že ji mám na očích a já myslela, že jí drží za ruku (našla se až za nekonečně dlouhou 3/4 hodinu). Opět rodičovské selhání.

Když jsme byli děti my, do staršího bráchy (asi15 let) drbnul autobus, měl odřený celý bok, byl to jeden z posledních teplých dnů, utajili jsme to před matkou (měl těch excesů na kole poměrně hodně a bál se zabavení kola). Mazala jsem mu to a měnila obvazy.
Když jsme byli už dávno dospělí, jednou jsme se trochu lízli do nálady u grilovačky a vylezlo to z nás, dostali jsme solidně vynadáno i po 10 letech ))

Jo a já asi v 5 sáňkovala do zblbnutí, nikdo už nesáňkoval, pak už svítily pouliční lampy, byla tma, když jsem si uvědomila, že je mi zima a mám jít domů. Naší šíleli, kde jsem, hledali mě. Chtěli mi dát na zadek, nakonec jsem měla zákaz akorát ten večer večerníček