Pokud nemá nějakou psychiatrickou diagnózu, tak jen ve spojení s obavami z maturity bych žádné léky neužívala (ani dítěti nedala). Pokud mu dala matka z vlastních zásob, jaký to na mě dělá dojem (ale nevím), tak to už nechápu vůbec.
To bude na VŠ studovat také s pomocí léků?
Dítě učím, že překážky se mají překonávat a že každému se někdy něco nepovede. To je život a u školních zkoušek obvykle existuje možnost opravy. Jiné životní "zkoušky" s opravným termínem nejsou, co teprve pak?