Já mám posledních pár let pocit ztráty identity. Jménem mi snad už neřekne kromě mamky a babičky nikdo, možná ještě kamarád, který se ozve jednou za půl roku. Kamkoliv přijdu, tak jsem manželka toho nebo matka toho, dcera té, vnučka tamtoho. Vrchol mi už přišlo, když jsem procházela tescem a nějaká holčina mě zvala k prodejnímu stánku slovy "Maminko, nechcete si koupit parfém?" Začalo to už v těhotenstvi u dcery, ale to se furt dalo snést. Teď po víc jak 8mi letech už mi to leze na nervy. Jsem ráda, že všechny děti půjdou do školky a školy a já na HPP. Tam mi snad maminko neřekne nikdo. Od dětí mi to nevadí.