Syn 27 v podstatě nastartoval odchod, když šel studovat VŠ - bydleli s přítelkyní v jiném městě, napřed v pronajatém pokoji, pak syn pronajal na sebe byt a sehnali si další spolubydlící. Od druháku na půl úvazku pracoval, pravda je, že v první práci mne měl za šéfku, s tím byly spojené výhody typu volné pracovní doby a nevýhody neplacené práce přesčas a kdykoli byl doma, když bylo potřeba na projektu zabrat a něco se štvalo. Ve čtvrťáku projekt skončil a on přešel na půl úvazek k firmě, pro kterou dělal diplomku, po absolutoriu k nim nastoupil na full-time. Jeho přítelkyně končila o rok později, to zůstali v najatém bytě, teď jsou v domě u jejích rodičů, kousek od našeho bydliště - ale tím, že tam nikdy předtím nebydleli, jsou jako normální podnájemníci, platí nájem, mají svou domácnost. Aktuálně řeší další logické kroky - plánují samostatné bydlení(byteček u rodičů je prťavý), další kariéru a rodinu..K nám jezdí cca jednou měsíčně na víkend, ten je v tom okamžiku jako třeba Vánoce v naší režii - a to jsem strašně ráda, myslela jsem si, že už budou chtít být sami, už několik let si říkám, že je to poslední společný Štědrý den . Na druhou stranu nemají problém, když na víkend naplánuju na půl den třeba úklid dřeva. Dovolené - oni i my jezdíme i sami, jednu až dvě za rok společně. V tom okamžiku si platí sami pobyt a co já vím vleky, my provoz aut, pronájem nějaké atrakce, společnou večeři v pěkné restauraci...Proběhlo to tak nějak přirozeně.
Dcera 23 žije s přítelem ve městě kde studuje, dříve taky ve studentském bytě, dnes už chtěli být po dceřině pobytu v cizině jen spolu a měli možnost výhodného pronájmu. Její přítel studuje u zaměstnání, my jí přispíváme měsíčně tak, jako dřív, když studovala sama. I ona se zapojila do jednoho z mých projektů, takže o víkendech a prázdninách je hodně doma, nebo jsme ve spojení přes net, pracuje většinou coby dobrovolník, takže spíš praxe, než peníze. Nevybrala si jednoduchý obor a musí makat, není šance, že by pracovala jako syn. Nějaký další drobný zdroj má z trénování dětí ve sportovním oddíle svého milovaného sportu. Její přítel je velmi příjemný, i oni tu letos trávili Štědrý den. Předpokládám, že to bude podobné jako u nejstaršího, postupně přijdeme o dítě a získáme pár báječných přátel. Dokonce jsme se i bavili o společném bydlení, protože dcera by dál ráda pracovala v rodinné firmě. Myslím, že by to mohlo klapat, dcera byla díky sportu od 13-ti let věčně v čudu, na VŠ z baráku, rok mimo republiku. Takže pokud se tak rozhodnou, máme možnost mít příjemné sousedy a větší šanci, že si dům budeme moci užívat i ve stáří, kdy ho zřejmě nebudeme schopní sami zvládat. Dům disponuje dvěma vchody a dvěma plnohodnotnými bytovými jednotkami, bez toho bych do toho na jinou, než nezbytně nutnou dobu nešla.
Nejmladší má 17, je na gymplu, jako jeho starší sourozenci, dělá školu a sport, má věčně bordel v pokoji a určitě by mohl doma dělat víc. Ale to bylo u těch velkých stejné a dnes je zapomenuto, nějak doufám, že i po třetí se to povede.

Držím palce, ať se to povede i u vás!

Jo a to, že s jejich dospělostí a maturitou mám "splněno" a cokoli dál je jen pokud budou vzájemné vztahy v pohodě a nás to nezaseká do dluhů jsme si vyjasnili všichni už dávno - a je mi úplně jedno, jak se tváří naše zákony.