Souslovi "slunickovi lide" mi nahani husi kuzi. Zejmena pote, co jsem jednoho podobneho poznala (byl to ucitel meho ditete). Oceni sla jsem jeho pozitivniho pristup, kreativitu, navaznosti na ty deti, otevrenost k rodicum. Byl ale jako motorove mys, nezastavoval, stale v pohybu, desitky aktivit. No a jednoho krasne ho dne spachal sebevrazdu, protoze mel deprese. Mladej schopnej clovek s neuhadinakicim usmevem. Dost me to tenkrat vzalo, a uz to lidem neverim, obzvlaste ne tem, co sve slunce vysilaji vedome. Kazdy mame sve limity a je fer si to priznat. Herci-kondici by mohli vypravet, kolik z nich bylo oblibenych a presto propadli alkoholu, depresim, vztahy meli naprd apos.