Jeste neco vice osobniho.

"pocit" z ruznych slov muze i ovlivnovat vztahy mezi znamymi. Treba tady u nas slovo "chtit" v ruznych konstelacich. Lidi si nerikaji "musis", kdyz neco ocekavaji na 100%. Reknou "Chces to udelat?" ve vyznamu "takhle to MUSIS udelat". Cili cizinci, kteri to maji ve svem jazyce jinak, predpokladaji, ze maji moznost si vybrat: bud chteji nebo nechteji - a nechapou, ze posleze maji problemy, kdyz si zvoli "nechci". Treba zaci ve skole - ucitel jim nerekne "tohle udelej"/ "tohle musis", ale "chces to". Taktez jejich rodice. U nas je treba reditel posilal za mnou, ale zas nebyl moc rad, kdyz jsem to takhle rekla na schuzce s rodici (=proste ten pocit, ze takhle ne, i kdyz vedel, ze jo).

Nebo slovo "mozna" - uplne jasny, ze. Jenze "u nas" je to pouzivano jako "jakypak cavyky, udelej to", a to kazdy rodily vi, ale cizinci opet maji na vybranou. "mozna bys to mel udelat takhle" rekne mistni ucitel zakovi/sef zamestnanci, rodily to udela, protoze vi, ze to udelat ma, pristehovaly opet ma na vybranou, coz nema.

Mne osobne po tech letech zas dela potize, kdyz mi prazska kamaradka rekne "no to musis takhle". Ja vim, ze to tak nemini, ze to povazuje za dobrou radu a ze je na mne si vybrat. Ovsem "tady" je musis silne slovo, ktere se, jak receno, nahrazuje slovem "chces". Takze po tech letech si rikam "co mi bude poroucet..." - asi tak.