A to muze taky byt problem.
Ja taky tohle vsecko davno vedela. Ovsem moje deti, se kterymi mluvim porad cesky a ktere cesky umi bez problemu, v sobe maji mistni "vztah" k vyjadrovani. Coz mne leta nenapadlo. Ja jim doma rekla "udelej" nebo "musis", ve skole vsakli "chces" a "mozna". Sice udelali, co jsem chtela, ale vyraz v obliceji vyjadril, co si o tom mysli. Ja si to posleze vysvetlovala pubertou....

Behem let jsem si vypestovala plno "instinktu", jak se takovym situacim vyhnout, protoze plno formulaci melo vliv na vysledek, ktery byl nutny odevzdat, i na vztahy v rodine nebo s zaky a kolegy. S vlastnimi detmi jsme to zacli diskutovat hodne brzo a celkem to melo i vliv na vyber jejich povolani. S zaky jsem to prihodinach diskutovala taky - kazdou hodinu jsme zacinali "nuancemi" slov a synonym. A "museli" cist krasnou literaturu i z toho duvodu....