Být na jeho místě, rozhodila by mě ta hádka samotná, ty emoce, co kolem lítají, a vztahy, které se narušují; ne tolik to, co v ní bylo řečeno. Skoro by bylo horší, kdyby to bylo řečeno vážně a s klidem než v afektu - afekt tomu dost ubírá váhu. Určitě už jsem taky někdy sdělila synovi (chronologicky 9 let, ohledně samostatnosti o dost méně), že když se mu u nás (kde se k sobě chováme slušně, uklízíme po sobě atd.) nelíbí, nechť si najde jiný domov. Ovšem mladšímu čtyřletému bych to říct nemohla, ten by se zvedl a šel