Lelo, bydlíme v maloměstě. 11. let jsme bydleli ve velkoměstech a právě po amnestii Klause se dost změnily podmínky ve městě, kde jsme bydleli a začali tam chystat různé silniční obchvaty, takže jsme přicházeli o zeleň a klidnou lokalitu... Sousedka pracovala v místním kriminále a říkala, že okolo máme asi 5 trestaných... začalo se krást ve sklepech; rvačky okolo; v garážích se ubytovávali cizí bezdomovci a lidi řešili s policií, jak je z těch garáží vystěhovat. Někteří majitelé pak tyto garáže bezdomovcům začali pronajímat... hrůza! Tak jsme postupně ještě pod vlivem dalších věcí začali koukat po změně. No a vše vyšlo nakonec tak, že jsme šli do "vsi" s veškerou občanskou vybaveností (kino, koupaliště, lékaři, lékárna, optika...); krásnou dostupností do velkoměsta... musím říct, že po bydlení ve městě se mi asi ještě za posledních 3,5 roku nezastesklo (na byt občas vzpomínám, že už jsme ho měli zařízený, vyladěný); děti mají volnost, výběh, stýkají se i mimoškolně; znám se s více maminkami... hlavně když nepočítám křik dětí, tak je tam skvělý klid! Denně v práci umírám hlukem a nemůžu se dočkat až budu doma. U domu večer slýcháme srnce, jeleny, bažanty, vídáme denně různé dravce... a přitom všude máme blízko. Troufám si říct, že jsme i busem doma dřív než když jsme jezdili MHD po městě. I když chápu proč to lidi táhne do velkoměst. My si s mužem říkáme, že pro nás to na stáří třeba bude ideální - blízkost odborných lékařů, ale teď jsem fakt ráda za tu "ves" Děti také zatím po velkém městě neteskní.