Technická - člověk, kterej Tě pomluví nebo zareaguje stylem "ty nejsi OK" poté, co sis ho pozvala k sobě domů, takříkajíc na své výsostné území, není kamarád ani náhodou a nechápu, proč ho tak nazývat, to je nevychovanej známej.

A druhá věc - celá ta záležitost s "pořádáním akcí" a "zvaním-nezvaním" mi připadá značně ujetá.

Buď někoho považuju za kamaráda, a pak plně respektuju jeho rozhodnutí (třeba nic nepořádat a nikoho nikam nezvat), protože má mnoho jiných věcí, pro které ho mám ráda, a v ohledu zvaní to beru tak, že asi ví, co dělá.

Nebo je to jen známej, a pak nechápu ty voštráchy okolo toho - zvu-li ho někam zištně (tj. aby taky pozval on mě), tak je to ode mě dost divný. Když chci něco poskytnout, tak proto, že to chci poskytnout, ne že implicitně počítám "co za to", a není-li toto (ač nevyslovené) dodrženo, tak se zlobím. A pokud mám z něho pocit, že mu dávám z toho důvodu, aby on dal mně, a on se k ničemu nemá (a mě netěší mu něco poskytovat "jen tak"), tak mu to prostě poskytovat přestanu/přestanu ho zvát a je to, v čem je problém?