V tomhle mám výhodu, že nemám žádnou dobrou práci. Vlastně tento problém - dlouhá pracovní doba a žádná pomoc s hlídáním řeším nonstop už od dceřiných tří let, kdy mi skončila RD. Už během ní jsem ale pracovala brigádně, večery, víkendy atd. kdy byl doma manžel.
V mojí původní práci, mně zpět moc nechtěli, pracovní doba byla neměnná 9-18 s pauzou na oběd, o kterou si to ani nešlo zkrátit a ještě byly i často přesčasy a ještě dojíždění. Prostě klasická práce v kanceláři v Praze, stejnou pracovní dobu má i manžel.
Úpravu pracovní doby mi zamítli a když jsem zjistila, že místo pro mně mají údajně jen na o něco horší pozici než jsem mívala a že mi seberou 10tisíc měsíčně z platu, který jsem mívala, tak bylo jasné, že odejdu dobrovolně, protože s platem jaký bych měla skutečně nešlo, abychom oba chodili domů po sedmé večer, když školka byla do 17 a platili si pravidelně chůvu. Bohužel jsem měla ve smlouvě jako základ jen minimální částku a zbytek bylo osobní ohodnocení a to už mi po RD dát nechtěli. To už mi finančně lépe vycházelo pokračovat v brigádách jen si jich brát víc a chůvu platit jen nepravidelně. Postupně jsem takhle úplně změnila obor, rekvalifikovala se, ale jde o sociální služby, plat mám zoufalý a smlouva mi teď stejně skončí. Takovouto práci seženu bez problému vždy. Ono by to samozřejmě bylo jiné, kdybych měla dobrou a dobře placenou práci, ale pak bych nemusela řešit nějaké zůstávání o samotě doma, zaplatily by se kroužky, nějaká slečna na hlídání atd. ale já jsem už pracovně a kariérně odepsaná od té doby co jsem šla na RD, takže už je to v mém případě jedno.