Nevím. Záleží na tom, jak bych definovala závislost.
Poukd tak, že kdykoli mám volnou chvilku tak zapínám rodinu a nedokážu se jí zcela vzdát, tj., že bych nechodila na rodinu už vůbec, tak ano, tak závislá asi jsem.

Pokud bych závislost vnímala tak, že kvůli rodině.cz bych zanedbávala práci jak doma, tak pracovní povinnosti, chodila jsem sem ve chvílích, kdy bych se měla věnovat manželovi či synovi, přemýšlela o dění na rodině i po vypnutí počítače, tak závislá nejsem.

Spíš je to v mém případě zlozvyk, jak tu někdo napsal, to je asi nejtrefnější. Mám to jako trochu jako Val, bývaly časy, kdy si troufám tvrdit, že jsem splňovala znaky závislosti, tak jak je vnímám já.
Rodinu.cz jsem objevila v době, kdy malému byly cca. 4 roky (bože to je let!) a začínala jsem dálkově studovat vš. Měla jsem nárazovou brigádu, ale jen pár dní v měsíci, cca. 2x týdně, častěji ne. Peněz moc nebylo, ale rozhodli jsme se, že práci na plný úvazek si najdu až dostuduju. Podtrženo sečteno, měla jsem ideální podmínky na to, abych s prstem v nose vystudovala, ráno odvedla kluka do školky, manžel byl v práci, ale většinou jsem volná dopoledne místo studia proklábosila tady. Nakonec jsem teda dostudovala, ale s odřenýma ušima a dobře vím, že si za mnohé komplikace a opakování zkoušek můžu sama tím, že jsem proflákala čas tady a pak všechno doháněla na poslední chvíli.

Vyléčila mě pak až změna situace, nejdřív nástup do práce, kde jsem neměla moc možností a času odbíhat na rodinu, to byl rok 2014, pak změna práce v roce 2015, kde jsem v kanceláři sama, takže ráno přijdu, dám si kafe a zapínám rodinu. Odpoledne je pořád co dělat, takže jsem tu vzácně. Jediný lék na závislost je dost práce.
Tohle téma tu bylo už několikrát a mě vždycky bavilo, jak nejvíc nezávisle se tvářili ti, kteří jsou tu denodenně.