Tuten. moje ségra první porod - rodila 3 dny - otřesné, šílené, neotevírala se, rvali ji kleštičkami... otřesné - měla fóbii z porodu.
Já jsem šla v podstatě v jejích šlépějích - čípek se nezkracoval, dítě 10 dní přenášené (nakonec bylo kříšené, intubované, 2 hodiny v kyslíku) a v době přenášení se přetočila koncem pánevním... všichni dři se přikláněli k císaři a dodnes za něj děkuji, protože navíc byla i přichycená placenta - tudíž by mě stejně narkóza neminula. Můj gynekolog byl moc rád, že mě zbytečně netrápili.
U druhého císaře mi můj gynekolog, porodník poradil jak na císaře, protože sám měl obavy, jak by porod vypadal. Dítě mělo tachykardie, já jsem se opět k porodu nepřipravovala... Nakonec mi musela k 2. císaři pomoci známá primářka (tedy myslím si, že mi pomohla, protože po její návštěvě u mě - resp. po jejím odchodu přišel primář, že mám jít za ním a spolu jsme naplánovali císaře na druhý den ráno...
Takže opravdu je to individuální a mně třeba vůbec netrápí, že jsem ani jednou nerodila přirozeně. Jsem ráda, že mám dvě zdravé děti a že jsem tady i já - v době našich babiček bychom tu nejspíše nebyly - ani já a ani děti...