Libiku, pokud to jen trošku jde nikdy bych do dvougeneračního soužití nešla. To už bych raději dům prodala a synáčka bych nějak obdarovala, aby mohl mít své bydlení on a i ty.
Bydlení dvou generací nedělá dobrotu troufám si říct nikdy. Vždycky, jak se setkají dvě generace, tak to někde dře. Jasně, že v závislosti na povahách jak moc či jak málo... ale to nikdy nevíš dopředu, jak to bude, jakou bude mít syn partnerku, jak se budete snášet... Jsi připravená na to, že někdo přijde a začne Ti přeorganizovávat zahradu, dům, vybavení...? Osobně si myslím, že je lepší když se dospělé děti osamostatní a nevidím potom nic špatného na tom, když přijíždí na obědy... ale třeba klíče od našeho domu bych svým dospělým dětem také nedala, nač by jim byly? Chceme mít jednou také nějaké soukromí.

25 let jsem žila ve dvougeneračním domě a zařekla jsem se, že nikdy více! Děti k nám s vnoučaty i bez mohou jezdit, dočasně přespávat... ale bydlet tak, že budou moci mluvit a zasahovat do všeho... opravdu ne.