Libiku, kamarádka má 3 děti a jelikož jí zemřel manžel před dávnými lety, tak dům spoluvlastnila se všemi dětmi. S oběma už dospělými se vypořádala (měla to štěstí, že měla z čeho), a dnes je ráda, protože dcera dělá dluhy, kluk má problém zavadit o dobrou práci a také se různě protlouká...
Ono vidím u mojí maminky, jak je emocionálně často vydeptaná švagrem - ten se do domu přiženil a ona je na něj odkázaná (holt jediný chlap v rodině a také chárající dům). On se k ní chová hrozně a žel mamka nemá zastání ani u své dcery, protože je to její manžel a ona ho má ráda. Tak je to zamotané, že ať se jí to líbí či nelíbí na výběr nemá.

Já osobně bych tedy také šla cestou jako píše Fren (i když vše jsem nečetla) - prodala bych, půlku bych dala dceři na účet a nechala to tam do její dospělosti.
Ty z domu jít evidentně nechceš, tak v tom případě bych dům rozdělila a pro staršího syna oddělila tak, aby k vám nemohl, kdy se mu zalíbí, nechala bych rozdělit energie, aby např. "mladší nekřičel" na staršího, že moc topí, moc spotřebuje teplé vody... Oddělila bych praní - prostě všechno, aby si každý jel na své a za své. Vše společné je dřív nebo později třecí plocha.