Ještě jsem nakoukla a vidím, že se dost rozjela diskuze. Přidám ještě moji konkrétní zkušenost: Měla jsem jedno dítě, holčičku, s jejím otcem jsme žili, ale nebylo to ideální. Poslední kapka byla, když mi dal facku na Vánoce. Hledala jsem bydlení, rozhodnutá, že odejdu (ovšem neměla jsem kam). Pro mě ten vztah skončil. Ještě chvíli jsem tam bydlela, ale nespali jsme spolu. Pak jsem se i odstěhovala. Po dvou měsících, když měla malá rok, sešli jsme se na oslavě, nějak nás to dojalo či co a milovali jsme se spolu. S kondomem, ale ten asi sjel. Ještě jsem kojila, neměla menstruaci... Byl to takový "úlet", neplánovali jsme spolu zas být... Byla jsem hodně překvapená, když jsem na začátku května zjistila, že jsem těhotná - s člověkem, s kterým jsem nebyla a ani už nechtěla být. Bylo to strašné období, interrupce mě napadla, ale věděla jsem, že to nedám. Že cokoliv potom bude těžké, nic by nebylo jako to, žít s tím, že bych na potrat šla. To těhotenství bylo strašně náročné po psychické stránce, jinak porod pohodový a malý jako miminko úžasné hodné dítě. Partner mě uprosil, ať to spolu ještě zkusíme, takže jsem se vrátila. Ale stejně jsme po třech letech šli od sebe. Pak jsem si našla jiného muže, mám s ním další tři děti a všechno holky. Jsem ráda, že syna mám, je to jediný kluk v rodině a sestry ho zbožňují - je to jejich "velký bráška". Takže to, co v tu chvíli vypadalo jako bláznovství - nechat si dítě s vědomím, že na dvě děti budu sama, se postupem let ukázalo jako dobré rozhodnutí. Nebylo to vždy jednoduché, často jsem řešila, komu koupím dřív boty, ale řešila jsem problémy, ne výčitky v mé hlavě (jestli chápeš, jak to myslím). Odpovědnost je samozřejmě jen na tobě, ale to ty budeš muset sama se sebou žít. Když tady pak budeš psát, mám deprese, protože jsem byla na interrupci, všichni ti budou psát, že sis to takhle rozhodla sama. Co se týká organizací, které ti mohou pomoci, kdybys přece jen zůstala sama (třeba to s partnerem ještě zkusíte - u nás to taky nebylo růžové, dcera mého nového muže nepřijala a změnilo se to až s její dospělostí, kdy už hodně věcí vidí jinak): Třeba A. Babiš má nadaci, z které si můžeš požádat o dotaci na bydlení pro rodiče samoživitele, dává se 20 tisíc, je to na kauci nebo první nájmy apod. Nezkoumá se vůbec nic, jen podmínka samoživitel s dětmi. Formuláře ti pomohou vyplnit na kterékoliv neziskovce zabývající se péčí o děti, já osobně mám tedy zkušenost s Charitou se službou Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi (pro rýpaly - ne, nejsem na dávkách a nežádám nic, s Charitou spolupracuji a právě takové jedné paní s dětmi pronajímám byt). Dál si samozřejmě můžeš požádat o příspěvek na bydlení, o doplatek atd. To ti poradí opět na Charitě nebo na Městském úřadě odboru sociálních věcí nebo na kontaktním místě Úřadu práce. Brát dávky, než se dostaneš z nejhoršího, není žádná ostuda, proto tady jsou (ne pro ty, kteří si na tom postavili živobytí, i když to tak bohužel vypadá). Dva tři roky, než malé vyroste a budeš se moci aspoň částečně vrátit do práce, utečou... Držím pěsti, ať se rozhodneš dobře! Ačkoliv chápu všechny rozumové a logické důvody ostatních rodinkářek, překvapuje mě, že na prorodinném serveru je tolik lidí (snad 99%?) pro potrat... a je mi z toho smutno:-(