Jsem OSVČ z donucení. Původně jsem byla zaměstnaná ve velké jazykové škole, ale postupem času se stále se zhoršující podmínky nedaly vydržet, až nakonec jsem se rozhodla, že zkusím dělat totéž ale podle sebe. Začala jsem na rodičovské a otevřela první 4 kurzy pro děti. No a dnes je z toho kurzů 12, k tomu několik kurzů pro dospělé, několik firemních klientů, několik jednotlivců a také výuka na vysoké škole. Baví mě to, protože to dělám tak, jak vyhovuje mně. Má to své nevýhody, zas takovou volnost nemám. Kurzy se odučit musí a je jedno, jestli jsem nemocná a nebo nejsem. Nemám odvahu nikoho zaměstnat a tak dělám vše úplně sama. Pozitivum je snad jen v tom, že mám stabilní příjem na více frontách, takže když je někde výpadek, tolik to nevadí. Klienti končí, jiní zase začínají a to mě baví. Mám ráda změny a nesnáším byrokracii. A tam mi odpadla úplně.
Zaměstnat se ve státním školství bych už nechtěla ani za žádné jistoty a pravidelný plat garantovaný i přes prázdniny.
Je jedna jediná věc, která by mě bavila více, ale nemám na to potřebné vzdělání a už cítím, že je pozdě. Letos jsem to téměř šla vyzkoušet a na tuhle vysněnou vysokou školu se přihlásila.