Tak naše děti to uchopily po svém. Mluvím několika jazyky velmi dobře, několika průměrně a několika mizerně (jeden nesnáším a v druhém jsem začátečník a nemám čas se rozvíjet). Tak dcera studuje ten, které nesnáším a jako druhý si dala ten co jsem začátečník (u angličtiny přežila, že jí umím líp než ona).

Syn pro jistotu jazyky ignoruje a učí se jen to, co berou ve škole (z mého pohledu nic).
Věnují se jinému sportu než my, takže se naše zájmy netříští.
U nás tedy tak nějak funguje obrácená motivace

(Jinak je u nás těžké vyhýbat se tomu, co některý z rodičů umí, protože já jsem ta matika a jazyky a tatínek je ta biologie, chemie, fyzika.)