"Třeba mrhat talentem/intelektem/tituem na nezajímavý, nekvalitní nebo morálně pochybný (a nemyslím trestnou činnost) záležitosti, jen pro prachy. To mi přijde srovnatelný, ale spíš horší. Tedy z hlediska rodiče."

Já třeba takto po celou svou profesní kariéru de fakto mrhám pro peníze talentem na věci, který sice nejsou morálně pochybný, ale nemyslím si, že by byly nějak extra zajímavý nebo pro lidstvo nějak přínosný. Ta samotná činnost mě baví, ale dala by se dělat ještě zajímavěji (za méně peněz a s větší námahou).

Ale za neúspěch to nepovažuju, byla to pragmatická volba člověka, kterej věděl, že se bude muset o sebe komplet postarat sám, a po "hladový" části dětství chtěl, aby bylo postaráno bez nějakých zásadních existenčních starostí.

Takže jsem de fakto spokojená, protože to bylo celé moje volba. Kdyby mé dítě udělalo totéž, tak bych to z pohledu rodiče považovala za dobrý, protože by ono bylo spokojené (brala bych to čistě přes jeho pocit, nikoli přes společenské atributy úspěchu nebo využití talentu na maximum.)