Ctižádost může být obojí, záleží na tom, jak velká ctižádost je a taky na osobnosti a dalších vlastnostech jedince. Zdravá ctižádost může být pozitivní, když člověka rozumně motivuje. Přílišná ctižádost a nenaplněné ambice jsou frustrující.

Když se ctižádost rodiče upne na "úspěch" dětí, je to spíš prokletí. Podnětné prostředí je v pořádku a pozitivní. Podnětné prostředí se ale nesmí zaměňovat s nezdravým tlakem na dítě.

A co se mě osobně týče, napíšu jedno klišé. Jako rodič považuji za podstatné, aby dítě bylo v životě spokojené a šťastné. Aby našlo samo sebe a nesrovnávalo se nezdravě s rodiči. Je špatně, když se dítě užírá tím, že nobelovku jako táta nedostane. Je špatně, když se v jiné rodině dítě stydí za tátu popeláře.