Když děti plánovali prázdniny, tak pro jejich otce v červnu bylo moc brzy na nějaké plány, ještě 1.7. nevěděl kdy bude mít čas. To děti odjížděly na tábor. Oslovili ho po příjezdu z tábora, 15.7. Že by mohli první nebo druhý týden v srpnu být u něj. Prý mu to měli říct dřív, teď už je pozdě něco plánovat . Pak se odstěhoval a nedá se pořešit už ani občasný víkend. Poslední pokus nejmladší byl odmítnut s tím, že si nemůže vzít na její pobyt dovolenou. No holce bylo 16 let, určitě by to zvládla . Tři roky se neviděli.

Nenadělá se s tím nic. Chápu tvoji bezmoc a zoufalství. Snažím se dětem dělat co nejlepší zázemí (s pomocí mé rodiny a přátel), aby měli jistotu aspoň ve mě. Se strátou otce se musí vyrovnat samy.