Moje dítě je ještě malé, konkrétně 2 a půl roku. Dostává se do věku, kdy mu otec začíná hodně chybět, resp. neustále mi kladu otázku, proč nemá tatínka, že si půjdeme tatínka koupit a podobně. Prostě je mu to líto.
Otce zná, resp. zná to slovo "tatínek", protože ho velmi často potkávám, a nelžu. Říkám, že je to táta, ale táta se holt k němu nijak nemá, není v rodném listu, neplatí alimenty, naopak jsem mu kdysi půjčila hodně peněz, s dítětem sama živořím, ale on nesplácí ani to, co si půjčil (nemám od toho žádný doklad, proto na něj žádnou páku).
Otec dítěti akorát tak občas odpoví na pozdrav, ale ani to ne vždy. Naprosto ho přehlíží.
Nikdy ho nehlídal, nikdy se na něj nezeptal.
Vrcholem bylo, když jsem ho jednou potkala s dítětem od sestry, které je opačného pohlaví než moje dítě, a navíc je o dva roky starší. Absolutně si toho nevšiml, a to tehdy zrovna pozdravil a myslel, že zdraví své dítě, protože řekl jeho jméno.
Nedovedu si představit, až bude mému dítěti 11 a bude na otce možná někde čekat. Mám dojem, že mi z otcova nezájmu k mému dítěti puká srdce už teď.