Také jsme chodili do obchodu.
Normálně jsem měli kapesné a chodili si do samoobsluhy kupovat svačiny nebo nějaké pochutiny.
Na rozdíl od ndešních dětí jsme si nekupovali ovoce, protože to se prodávalo na kila, maximálně půl kila. Koupit si jeden kus by bylo výstřední, to jsem zkusila víceméně z recese poprvé někdy v patnácti letech a ještě pro jistotu na prázdninách u stánku, ne doma v kamenné prodejně. To začalo být běžné až po revoluci.