Jenom na okraj k tý dietě, napadlo mě totiž, jestli výživa a životní styl nemůžou souviset i s těma demencema a Alzheimerama - seznámil jsem se po balkánským venkově s řadou lidí ve věku cca 80-101 let a mentálně byli všichni naprosto čilý. Přitom jsem tam byl v rodinách a kdyby tam byl někdo s demencí, minimálně bych se o tom dozvěděl, asi by mi ho nestrkali před nos, ale ani by ho neschovávali, neschovávali ani lidi s Downovým syndromem apod., prostě rodina tam byla celek. Co měli společnýho, je právě ta dieta: prakticky celej život se odmala živili sejrem, skopovým, zeleninou (mrkev, zelí...) a ovocem (jabka, borůvky...). K bílýmu pečivu se dostali občas a až k stáru, to samý nějaký ty éčka (vesměs hlavně až po pádu komunismu, když už jim bylo těch 70 a víc. Jo a měli hodně pohybu, nikdo nebyl obézní, nejvejš trochu oplácanější (jak se ve vysokým věku už přece jen moc nepohybovali, po obědě šlofíček atd.). Byli zcela soběstačný - nevím, jestli by zvládli vyplnit složenku na poště (některý byli částečně, kdoví, možná i zcela negramotný), ale třeba jeden 96letej chlap žil sám v obci s roztroušenou zástavbou (v podstatě na samotě, i když na nejbližší baráky cca 1-2 km daleko bylo vidět), bez vody, bez elektriky, barák s udusanou podlahou a vytápěním otevřeným ohništěm. Když jsem zaklepal a vešel, seděl u toho vohně, vyskočil jak jura, vypadal tak na šedesát, akorát teda bez zubů a hodně vrásek kolem vočí. Zajímal by mě názor nějakýho lékaře na tohleto. Jasně, že část protřídila statistická pravděpodobnost, protože takovýho věku se nedožil každej, nicméně věk dožítí ovlivňovala silně dětská úmrtnost a vůbec dostupnost a úroveň lékařský péče, tzn. úmrtí na úrazy a nemoce v dospělosti. A mezi tou řadou požehnanejch starců a stařen z různejch míst fakt bez výjimky neuvěřitelně zachovalý tělesně (stěžovali si leda na klouby) i duševně - vtipkující, zvídaví, pamatující si.