Tak na se mi hnedle vybavil jeden příklad, s cukrem i cévama (beru to zjednodušeně jako dostatek pohybu = zdravý cévy). Před pár desetiletíma povídá děda dvěma vnukům: "Jedný ovci se zanítil cecík, musí se to ochladit. Doběhněte na kopec pro sníh, dostanete kostku cukru." Doběhli na kopec pro sníh, ale jak bylo horko, donesli akorát hrstičku. "To je málo," říká děda, "ještě. A snažte se donýst víc!" Běželi znovu, bratru to bylo převýšení tři čtvrtě kilometru kozíma stezkama, ale ta kostka cukru jim stála za to. To bylo něco, co nebylo každej den, vlastně spíš každej rok.