Když už jste se bavili/ly o tom koncentráku a jiných podobných extrémních podmínkách, tak bych připomněla Frankla - který mj. taky přežil koncentrák, a ten si nemysle, že klíčem je žít okamžikem, ale žít svou minulostí, o kterou jedinou je tam nemohli obrat

a dále s nutnosti pocitu smysluplnosti a o vůli ke s smyslu ----podle jeho poznatků člověk obecně potřebuje pocit smyslu života/konání a pak přežije ledacost ...ztráta pocitu smyslu může vést k velmi rychléu zchátrání či až ke smrti


pobyt v kriminále mouhou být tři jídla denně a další servic, ale smysl se v tom lidem hledá těžko (i když nekterým se to podaří, náročná péče o x člennou rodinu může být pro ženy zdrojem smyslu a tedy motorem k (pře)žití

kdysi jsem četla o jedné studii provedené v nějakém zařízení pro seniory snad v UK nebo USA, kdy zjisttili, že seniorům se statisticky výzmaně zlepšuje zdraví, prodlužuje život a snahu žít i i poku dostanou osobní zodpovědnost za péči i o květinu , mnohem víc pak o zvířátko, a cítit zodpovědnost za péči o bližního je pak velkou motivací žít ....lidi obecně chřadnou nejvíce, když nemají pro koho žít ...i když si často malujou, jak konečně budou žít pro sebe, většinou se tam najde i to, že stejně tam figuruje někdo, pro koho je třeba žít - byť právě ta depresivnější, nemocnější kamarádka, která čeká, že k ní dvakrát týdně dojdu na kafíčko a už vyhlíží....