jas...existuje teorie vnitřního dítěte nebo teda spíš mnoha vnitřních dětí.
Podle mne je to tak...uvnitř se v nás zapouzdřilo a mysl vytěsnila něco, co se nám stalo v dětství, myslíme si, že jsme zapomněli, že jsme to zvládli, že to na nás nemá vliv...ale ono to v nás je dál...a i v tom zapouzdření nás to (někdy nevědomě a tím hůř) ovládá.
Ovládá to naše emoce, prožitky, naše rozhodování, vnímání světa a vztahů s druhými...a jo, je to na úrovni toho věku, ve kterém se tohle trauma nebo zkušenost stala.
Působí na nás v tu chvílí naprosto automaticky emoce třeba čtyřletého dítěte...a člověk jedná jako ono...a vůbec si to neuvědomuje.
Je dobré to vytáhnout do vědomí, prohlídnout si to a zpracovat...
A je to v každém z nás.
Někdy to působí až přízračně, někdy jen legračně a někdy kroutíme hlavou...ale máme to v sobě (to své) nějakým způsobem a v nějakém množství každý z nás.