Jinak, aby tady zase někdo nepsal, že všechno poměřuju podle svého dítka, tak píšu, že U NÁS se to takhle osvědčilo...nekonečná trpělivost, vysvětlování, spousta podpory a ujišťování a nakonec i ta důslednost, kterou jsme někde sem tam asi podcenili... Poslední dobou nějak nestačím koukat...nedávno jsme jeli sami dva vlakem, nějak jsme zazmatkovali....synek mě táhnul za ruku se slovy "pojď, jdeme se někoho zeptat..." - ještě nedávno byl začal natahovat, že jsme se ztratili a nikam se nedostaneme....ještě nedávno, když jsem ho poslala koupit si zmrzku, tak řekl, že půjde, ale že říct to mám já, jinak si zmrzku radši odpustil...dneska v pohodě jde a koupí si ji sám...nedávno ještě prosil, abychom s ním tu chvilku zůstali v pokojíčku, než usne...a už pár týdnů usíná sám, párkrát mě dokonce i sám poslal pryč, ať má prý klid...a dneska ráno mu říkám, už musím vstávat do práce a že táta jel nakoupit, ale že bude zpátky, než odejdu...a on se s klidem zahrabal v posteli a povídá mi "já bych to tady tu chvíli vydržel sám...."....no, nevěřila jsem svým uším, on, který ještě nedávno nechtěl být ani sám uvnitř, když my jsme byli na zahradě!