"moje mama ...Jak jsem kolikrat chtela, aby si se mnou sakra sedla s kafem a v klidu si se mnou popovidala... Ne, to se muselo jeste vyzehlit, tuhle tamhle neco
![~t~](/g/s/20.gif)
ale uz nema tolik sil. Tak to zacina byt snesitelny."
Kat, to je velmi přesné.
Také jsem vždycky toužila, aby maminka někdy přerušila "nezbytně nutné" činnosti a věnovala se chvilku jen mně, ale ona to neumí.
Ale myslím, že to ani není dáno osobním tempem, ale utkvělou představou, že jen tak sedět a nic fyzicky nevykonávat je špatné.
Protože znám i tryskomyši, které si k té kávě sednou. Sice na pár vteřin, ale sednou