Dooly - já myslím, že to může být různě...a i to zrcadlení...ale nejen takové to čisté...a taky to může vytahovat "stín" naší povahy, co jsme ho pevně uzamkli z nějakého důvodu v sobě.
A další a další...ale myslím, že pokud nás fakt něco se.re - něco na druhých, je dobré si toho všimnout a zamyslet se, CO přesně mi na tom vadí, co to ve mně vyvolává.
Třeba kambala psala, že jí štve, že někdo plýtvá svým životem...myslím, že tak podobně byla ta formulace. No a co? Proč druhé (pokud to nejsou naše děti) nenechat žít tak, jak jim vyhovuje (zvlášť pokud mě přímo nijak neovlivňují).?
A vznikly by otázky, co je za touhle touhou, aby takoví lidi žili jinak, neplýtvali, vzali život do svých rukou...

Ale právě si myslím, že tyhle hlubší negativní emoce směrem k druhým není od věci fakt prozkoumat , proč nám nějaké věci, nějaké události drnkají na naše strunky a rozechvějí náš limbický systém a utvoří silnou chemickou reakci těla......a třeba tu nas.ranost.

Konkrétně tady na rodině je to super cvičení - o nic tu nejde, je to svým způsobem anonymní...a přesto člověk najde témata a někdy i lidi - nicky, co v něm něco vyvolávají...stačí si přečíst některé emotivní reakce na nějaké kontroverznější téma. Ti lidi, kteří tak vzrušeně a rozčileně reagují se během pár vět většinou úplně odhalí...sejmou na chvíli nějakou svou masku...

Je to zajímavé.
třeba na sobě vnímám a nevím, jestli je to věkem nebo nějakým mírným "uvědoměním se", že mě nasírá čím dál méně věcí, než třeba před pěti lety...ne že to hraju, ale ta strunka zmizela. Ale občas teda si všimnu, jak mě něco dostane ...a tak se prostě na to zaměřím...přijde mi to zajímavý.
Hledala bych prostě u sebe, ne u druhých.