Ráda bych věděla, zda a vůbec pokud, řešíte nevhodné chování "kamarádů" vůči vaším dětem. Právě mi pěkní krev, ne poprvé, a plánuji už v duchu, jak budu řešit, protože něco už je i přes moji hranici, ale stále ještě mám pud sebezáchovy a ještě se chci zeptat tady, zda byste řešili.

Dcerka a její "nejlepší" kamarádka jsou prakticky stejného věku, k tomu ještě ta kamarádka je dcera někoho, kdo je mi velmi, velmi blízký.

Kamarádka má z předešlého života asi dost šrámy, řešené v nynější době nevhodným chováním ve škole, i když na oko je pro všechny andílek, dokud není poznána lépe, dlouhodoběji a z blízka.

Její stavy vůči mé dcerce se pohybují od totálního super kamarádství, až v takové, kdy je mi samotné ouzko a rozbrečela bych se (předesílám, jsem cíťa a všechno si beru k srdci). Třeba když obě dvě měly sluchátka na uších, a dcerka do kamarádky drcla, že by ji něco chtěla říct, víceméně kamarádka na ni zařvala tak hnusné, co zase chceeeee a cooo jééééé s tak hnusým pohledem, že mi zatrnulo, když se ptala, zda půjde k nám, tak na ni zařvala NÉÉÉÉ. Za každou větou doplňuje vole. Tedy v rozhovoru s dcerkou. A už i v psaném textu, vole sem, vole tam, fakáče. Když se dcerka ohradila, že ji to opravdu už mrzí, ať ji tak pořád neříká, tak ji napsala, že no a co, vole, a poslala k tomu fakáč.

Bohužel to na mě vyskočilo, když jsem si klikla na Gmail, máme s dcerkou společný účet, a tam to bylo otevřené (a ano, blbě jsem četla dál).

Jsem celkem dost vytočená, protože podobné chování bez textu vidím i u nás doma, jak je kamarádka u nás, či u nich doma, či na výletech apod., kdy se chová fakt nadřazeně a nehezky. Jakmile ale je hodná, tak všechno dobrý a jsou opět kamarádky, a vole vole lítá i tak, jen bez toho hnusného chování

Když jsem se přiznala dcerce, že jsem to bohužel přečetla, řekla jsem ji, že to budu řešit u nich doma /jak říkám, jsme si blízcí). Ale zase si říkám, zda mám vůbec právo něco takového řešit. Kamarádka oslovuje i tatínka vole na konci věty, který to bere sportovně a jako součást dospívání, mě titulovat dcerka vole, tak opravdu by to bylo jen jednou.

Šly byste řešit? Toto chování je dlouhodobé, jakmile je třeba hnusná na dcerku, a pak mluví v minutě ke mě, je na mě jako milius a nejraději by mi do prd*le vlezla. Opravdu váhám, za ji vůbec pouštět k nám, jen je to jediné dítko, které dcerka má jako "kamarádku" opravdu blízko, holky tráví spolu dny a noci teď o prázdninách, tedy mimo těchto pár dníy, kdy je jinde.

Omluva za esej, ale opravdu nedokážu objektivně posoudit, vidím to shazování a chování jako k nejhoršímu psu, ale na pokyn dcerky jsem nic nedělala, s tím, že musí sama se naučit řešit věci, ale toto mě už nadzvedlo.