" jinak teda já zastávám názor, že svatba není věcí nevěsty a ženicha, ale je to událost právě pro jejich blízké, je to okamžik, kdy by měli sezvat lidi, na nichž jim záleží a právě pro ně a s nimi sňatek oslavit, je to forma poděkování rodičům a těm, kdo nás vychovali a pomáhali formovat..."

A kam se do toho vejde třeba bratr manželova otce s rodinou, který nic formovat nepomáhal a viděli se formálně jednou ročně?

Já si naopak myslím, že svatba je PŘEDEVŠÍM věcí nevěsty a ženicha, a že kdokoli jiný si to chce uzurpovat pro sebe, nedobře činí.

Pokud k někomu mají vřelej vztah a chtěj ho tam, tak ho tam asi pozvou sami. Pokud ne, tak ani párem koní, ani sebevětším nátlakem nelze nikoho donutit, aby ty vztahy byly dobrý (donutit někoho, aby pozval na svatbu někoho, koho nechce, to jistě lze, ale neumím si představit, jak by to mohlo prospět vztahům, když už od samýho prvopočátku je tam něčí špatnej pocit).