Před nějakou dobou jsem tu řešila, zda se rozvést, a protože jste mi moc pomohli, někteří mi i říkali, ať napíšu, jak to dopadlo, a protože se myslím, že moje zkušenost může někomu i pomoci, tak píšu. Manželovi jsem rozvod navrhla, on bez mrknutí oka souhlasil. Žádná tahanice o dítě se nekonala, zajímal se jen a jen o majetkové vyrovnání. K opatrovnickému soudu přišel s úsměvem na rtu a prohlásil (přede mnou a sociální pracovnicí), že 20 minut je na jednání zbytečně moc, že za 10 minut nebudeme mít co dělat. Bydlíme stále společně (bohužel až do rozvodu a majetkového vyrovnání). Nevěřila jsem, ale je to hrozná psychická zátěž, manžel si dělá co chce, chodí si do nočních podniků, vrací se nad ránem, dává najevo, jak mě má na háku. Všem, kteří do toho půjdou přeji pevné nervy - není to jen fráze, je to fakt.Nelituji, že jsem rozvod navrhla, ale lituji roky s ním strávené. Neuvědomila jsem si, ža tahnu náš vztah sama, on se jen veze a jsem mu fuk.