Lidí kolem sebe mám naštěstí hodně - takže parťáky na akce, kamarádky do divadla, jiné třeba na koncerty... Snažím se žít aktivně i bez syna... ale momentálně se i k tomu musím spíš donutit...
A s chlapama je to těžký... Určitě jsem po rozvodu byla srab to znovu zkoušet, ti co se mihli, tak šlo většinou jen o sex... takže asi jsem mohla víc a líp "hledat", ale po rozvodu byl synovi rok, ono nebylo ani moc času a příležitostí, postupně ani touhy - a pak jsem si asi prostě zvykla... V hloubi duše jsem sice pořád počítala, jestli bych ještě případně stihla druhé dítě - teď už je jasný, že to jsem prošvihla.. Na druhou stranu, teď už o "tolik" nejde - už případných špatným výběrem zase tak neovlivním syna - už by šlo "jen" o mě... ale popravdě, ono se mi možná ani tolik nechce... Netvrdím, že by nepomohla opora (a sex : -), ale tomu musí taky pomoct náhoda - doma nesedím, chlapů se nebojím - jen předem vyřazuju ženaté a to se pak těžko hledá...