MJB - jo, vrací se mi to. Mám to jak na houpačce. Několik dní naprosto v pohodě, plná elánu, hledící do budoucnosti a pak mě sejme nějaká vzpomínka, nebo něco, co musím udělat sama a dřív jsem to nedělala, nebo když fyzicky nemůžu s něčím hnout. Propad do hloubky a i když si říkám seber se, bude to lepší, tak v tu chvíli smutku to prostě nějak nejde. Taky jsem měla rozvod dohodou. Nechtěla jsem se rozvádět, pořád jsem tak nějak věřila, že manželovi docvakne, co se mezi námi děje, jenže pro něj bylo důležitější řešit problémy jiných lidí než naše vlastní.