Neboj, určitě to zvládne, ta narkóza je fakt krátká, syn byl v necelých 5 letech a taky jsem měla strach, protože je dysfatik a bála jsem se, že ho ta narkóza hodí ve vývoji zase zpátky a to, čeho jsme dosáhli, bude pryč...navíc je extra citlivý...měla jsem strach, jak to zvládne...taky jsme to asi rok odkládali, ale pak už to nešlo...nakonec to zvládnul úplně v pohodě, ráno jsme nastoupili, dopoledne šel na sál, pak byla kritická chvilka, když ho přivezli ze sálu...to chvíli plakal a byl trochu mimo, ale pak se uklidnil, usnul a když se vzbudil, tak už byl prakticky v pohodě...pak už se mohl i napít, dostali svačinu i oběd, koupili jsme mu zmrzlinu a odpoledne už si hrál v herničce...pak ho odpoledne zkontroloval doktor a kolem šesté jsme jeli domů...komplikace žádné, jen tu chvilku po příjezdu ze sálu měl maličko krve z nosu, jinak potom už nic...druhý den už jsme ani nevěděli, že na nějakém zákroku byl a jen horko těžko jsme ho drželi jakž takž v klidu.... Vlastně nejhorší z celého toho bylo, že šel na řadu až jako poslední, brali je podle věku...takže jsme tam byli od 7h a na řadu šel v 11...nesměli už jíst ani pít, takže pořád odvádět pozornost a zabavovat, aby na to nemyslel....to bylo docela psychicky náročné, ale jinak to proběhlo naprosto v pohodě, všichni byli příjemní, ochotní...syn na to nemá žádné špatné vzpomínky a to byl v té době fakt extra cíťa...jenom vzpomíná, že tam měli barevné postýlky