Začínalo to tak plizive. Blba nálada, neustála kritika na moji osobu, ktera se zacala stupňovat, poslední dobou už to je jen kritika. Nikdy mne neprastil zatim, ale začal na mne, na děti i na psa sprostě řvát i na ulici. Všechno dělám blbě, všechno je moje chyba. Kazda prace na kterou se divam je blba a mam byt raději doma a starat se o deti nebo o babi s dědou. Začal víc pit a pak je zlý a agresivní, ale jen na mou osobu. Zatím mne neprastil, ale parkrat už nechybelo moc. Předtím takový nikdy nebyl. On byl fakt báječný chlap a když má dobry den, tak je skvělý a snaží se a věnuje se dětem jede s nama na výlet , ale těch lepších dni je méně a méně. Největší problém vidim v tom, že on si myslí, že to jak se chova je v pořádku. Když jsem mu řekla, že je zbytecne zlý, tak říkal, že to ví a začíná se mu to líbit. Na veřejnosti je fantastický a okouzlující a nase manzelstvi je zvenku skvěle a pohodové. On se před rodinou a jeho kamarády chova jak podpantoflak, který si beze mne nekoupi ani žvýkačku, ale peníze má on. Já mám jen rodičovskou ze které platíme elektřinu, školku, obědy, pojištění a nezbude mi nic. Vlastni účet mam a veškeré doklady mam ve svém sejfu.