Já v první těhotenství nedávala skoro žádný film, hlavně když se v něm nějakým způsobem jednalo o děti. Brečela jsem skoro u všeho. A v druhém jsem nadšeně shlédla oba díly Kill Bill - a to několikrát. Manžel nechápal. Když jsem pak po spinálu ležela v porodnici, tak jsem si připadala jak Uma Thurmen - také jsem říkala svému palci na noze " Pohni se!".