Kudlo, strašně důležité je osobní nastavení a to má prostě každý jinak. Ano, pro mě byla svatba důležitá a plánovaně bych bez ní děti nměla. Svatba je totiž mnohem menší závazek než spoelčné děti a pokud se někdo necítí na ten menší, jak může být připravený na větší? Ale jak říkám, to je můj názor a moje nastavení, jiná to mají jinak a pokud se dohodnou Ti dva, tak je to nejdůležitější. Blbý je, že jsem kolem sebe měla x-případů, kdy chlapi věděli, že s tou ženou neplánují zůstat, přesto s ní byli (klidně 10 let) dokud na ní nepřišly biologické hodiny a nezačala se řešit svatba - pak teprve vylezli s pravdou ven. Druhá varianta je, že konečně poznali tu pravou a s ní se do těch závazků hrnuli najednou rychle....... Prostě muže čas nežene a jsou leckdy schopní ve vyhovujícím vztahu setrvat bez toho, že by s nín počítali do budoucnosti. Svatba je přeci jen vážnější krok, který je třeba si promyslet a obvykle ty, co to do budoucnosti vážně neberou, odfiltruje....... Můj manžel mi sám říkal, že když zvažoval žádost o ruku tak to pro něj bylo i o dětech - obojí zvážil najednou a o dětech už přemýšlet nemusí, prostě ví, že je se mnou chce :) takové jsou zkušenosti z mého okolí.

Věřím, že fůra lidí má k odmítání svatby důvod (ale pak je důležité ho spolu probrat), ale za mě naskakuje červená kontrolka při zdůvodnění "Je to pro mě moc velký závazek". Cos e týče rozchodu kvůli absenci nabídky k sňatku - ty ženy to většinou trápí, protože je to pro ně důležité. proto pak většinou dochází k tomu zvažování rozchodu, protože když jeden partner ignoruje něco, co je pro druhého důležité, pak to na tom vztahu prostě zanechá stopy......

Jinak pro mě má manželství benefity. Spousta právních otázek se jeho uzavřením řeší sama a nemusím na to zbytečně myslet a ošetřovat to zvlášť. No a teď žiju v zemi, kde je být v manželství fakt výhodnější - daně, zdravotní pojištění atd.

S někým, komu bych nedůvěřovala z jakéhokoliv důvodu bych nebyla a rozhodně si ho nebrala.