Alčo,

určitě máš pravdu, že je to o osobním nastavení, a asi tam platí, že "proti gustu žádný dišputát", a pokud to někdo cítí tak, že to pro svůj klid "potřebuje", tak to vlastně asi opravdu potřebuje bez uvozovek.

Tohle: "Cos e týče rozchodu kvůli absenci nabídky k sňatku - ty ženy to většinou trápí, protože je to pro ně důležité. proto pak většinou dochází k tomu zvažování rozchodu, protože když jeden partner ignoruje něco, co je pro druhého důležité, pak to na tom vztahu prostě zanechá stopy...... " uznávám jako hodně platný důvod, protože si myslím přesně to, co říkáš - že pokud s někým chci být, tak nemůžu v zásadních věcech ignorovat jeho názor, protože to na tom vztahu nutně zanechá stopy, a ostatně ani já bych si nepřála být ignorována.

Ale přesto si myslím, že je jedna věc brát jeho názor vážně a druhá věc mu bez odporu vyhovět. Myslím, že moje povinnost jako partnerky sice je neignorovat partnerovy názory a přání, ale není moje povinnost je automaticky uspokojit.

Asi jako ideální v případě takového sporu bych viděla o tom na rovinu mluvit a dohodnout se na nějakém pro oba přijatelném kompromisu (ale uznávám, že v případě svatby, kdy se nelze vzít "jen tak napůl", to musí být asi dost složité).

(A jsem moc ráda, že můj manžel na mě se svatbou netlačil a nedával mi žádná ultimáta a prostě to celé jen tak vyplynulo, já jsem se dlouho vdávat nechtěla, ale nebyl v tom ani stín toho, že bych nepovažovala manžela za muže svého života nebo že bych si chtěla nechávat zadní vrátka, a kdybychom se o tom tehdy byli bavili, asi bych to ani nedokázala srozumitelně definovat, proč nechci)