"O malém sebevědomí nesvědčí to, že pro sebe něco žádám, že jsem náročná.

O malém sebevědomí svědčí to, když žena, která svatbu chce, žije bez ní, pořád nenápadně nadhazuje a doufá a nechává se chlácholit řečmi typu "až", pak porodí dítě a na chlapovo přání mu dá jeho příjmení, aby bylo vidět, že to dítě je jeho, když už teda ona ne.

A mimochodem, myslím, že člověk v páru má být (samozřejmě v rámci zdravého rozumu) na druhého partnera náročný. Nic nežádat je cesta do pekel, viz třeba debata vedle o tom, jak otec nezajistí vyzvednutí dítěte, když je matka daleko, jiná starší, jak muž dává ženě sežrat, že ji má odvézt na nějaké vyšetření... "

Ano, s tím vřele souhlasím.