neznámá, já jsem se vycvičila, tohle je poslední dítko .
A někdy jsem ochotná to prostě převrátit do srandy a zlehčit to, pak se zasmějem oba...ale někdy se mnou sranda fakt není...a to byl právě tenhle případ.
Myslím, že si to i on sám uvědomil...asi jsem se už naučila, jak daleko můžu zajít...a navíc - já nepropadám jako neřízenému vzteku...kontroluju se...a to rozčilení přehrávám. Ublížit nechci.
Fakt je, že některé moje invektivy vůči dětem se v rodině tradují a opakují při rodinných sešlostech...jenže on tatínek dětí je jako jeden z nich , ten většinou nezasáhne...hodně věcí si ani nevšimne. To už by muselo být hodně vážné...takže je to ně mně. O ony - děti - to vědí.