zefyr, ja jsem vylozene trpela, kdyz dcera chodila do skolky, i kdyz jsem byla rada ze mam cas na praci....ve skole uz to bylo lepsi, to jsem snasela lip.....doted, kdyz je tabore, tak se nekdy v noci vzbudim zpocena s pocitem "jezismarja, kde je moje holka?"

obavam se, ze v nejake mire to pretrva cely zivot, moje matka taky porad chce, abychom ji posilali aspon sms, ze jsme dojeli z chaty domu a ze jsme dojeli do Chorvatska a domu z Chorvatska....a taky je nejklidnejsi, kdyz se na jeji chalupe valime s notebookama na gauci (ja, dite a partner)