Sirael, já tě chápu, také to trochu znám, ne až v takové síle, ale znám. Snažila jsem se někoho odsřihnout, protože ta osoba vyloženě škodila. Ne nějak fatálně,ale škodila takovým pomalým, krapet zákeřným způsobem. Diskuze nebyla možná. Zbývalo odstřihnutí. Tedy ne úplné, ale řekněme na 75%. No a stejně jsem měla výčitky, že jsem tu osobu odstřihla, že bych se měla víc snažit, že je třeba i chyba ve mně. Ty výčitky ale časem trochu otupily, vždycky jsem si řekla, co bych udělal jinak, kdybych mohla a zjistila jsem, že vlastně asi nic. Že to, co jsem udělala bylo asi to nejlepší, co se dalo (v danné situaci, která nebyla ideální). Člověk se má snažit, ale ne za cenu vlastního sebezničení. A sebezničení má mnoho podob... Takže jsem v rámci zachování svého duševního zdraví jela opravdu na minimum a kupodivu, druhá strana si to po hodně letech asi uvědomila, nebo jí došla energie, takže se s ní můžu normálně bavit i v jiném období než v tom minimu. Není to žádný oheň, je to spíše zdvořilostní konverzace, ožehavé téma je "u ledu" a víme,že je lepší na ten led nezabrousit, ale jakž takž to jde. Ale jak říkám, musela chtít i ta druhá strana, alespoň trošičku.