Sirael, jenže to je právě ono...je to začarovaný kruh...ty se obviňuješ a oni obviňují tebe.
Zvenčí to "samo" nepřestane...to musí přestat v tobě.

Víš, mám filozofii, že to naše Já je řidič v tom našem autíčku, které nám tady dovoluje být...v našem těle.
K tělu patří i rozum a emoce...je to součástí autíčko, je to jeho malý kompjůtr .
Ty necháš svoje autíčko jezdit na autopilota, jak se tomu kompjůtru chce...a ono si spouští výčitky a emoce, jak chce.
Řešením je "uvědomit se" , že mám to Já...a že jsem řidič. A nasměrovat to auto, kam chci, aby jelo...ne aby jezdilo furt dokolečka po vyjetých stezkách - protože tyhle emoce, co prožíváš, jsou už tak známé, tak zareflexované.
Ale nesou tvoje, jsou tvého těla.
Takže bu´d tělo i (emoce a rozum) necháš, aby tě vozilo, kudy ono chce, nebo holt vezmeš ten volant Ty.
A půjde to po kousíčkách, protože ten kompjůtr se nebude chtít vzdát...a řidič bude upadat do té jízdy autopilota, je to totiž mnohem pohodlnější...a taky je na to zvyklý.
Ale zkus to několikrát denně, třeba po pár minutách...ona stejně moc jiná cesta není .
To je to uvědomování, KDO jsem, KÝM jsem.
A cesta z bludných kruhů.